Čas strávený na rybách se nepočítá do lidského života
Tato prastará egyptská moudrost stojí na straně všech, kteří touží zastavit přirozený běh věcí a zpomalit časomíru naší existence. Obhajuje jejich trpělivost a vášeň. V těch dlouhých okamžicích čekání se jakoby zastaví čas a zdánlivě se nic neděje. Pouze zvuk ticha se vznáší nad vodou a má v sobě cosi tajemné. Něco, co ostře kontrastuje s dynamickou říší pohybu a neklidu, která se nachází pod vodní hladinou. Připomíná to ticho před bouří, které náhle a neočekávaně přeruší třpytivý pirueta pstruha nad vodou. Je to jako mrazivé ticho na stadionu, těsně předtím než atlet přeskočí hranici snů.
Americký sportovec Dick Fosbury překonal takovou metu ve skoku do výšky na Olympijských hrách v Mexiku v roce 1968 do té doby nevídaným stylem. Jeho polobrat s následným saltem vzad přes laťku ve výšce 224 cm znamenal současně olympijský i americký rekord. Senzace vstoupila do atletické historie pod názvem "flop". Před Fosbury nikoho nenapadlo, že by se laťka dala překonat jinak než obvyklým stylem nůžek či stradlom. Ale po patnácti letech od olympiády už využívali jeho skvělý pohybový nápad sedm z deseti výškových skokanů. Myšlenkový sled mladého atleta je perfektním příkladem originálního pohledu na pohyb lidského těla v prostoru. Fosbury trénoval skok do výšky od 16 let a klasickým stylem už nevěděl dosáhnout žádný pokrok. A tak začal zkoušet novou techniku. Přemýšlel o pohybu, dumal o jiném způsobu jak překonat silou svalů zemskou přitažlivost a vylepšit kolmou složku síly při odrazu. A mimo jiné si vzpomněl i na výskoky ryb nad vodní hladinou jezera.
Z kineziologického hlediska je flop mimořádně zajímavým fenoménem. Z poměrně krátkého rozběhu se vytvoří odrazem nohy rotační moment, který v první fázi otočí tělo kolem podélné osy a vynese tělo do výšky zády k látce. V nejvyšším bodě dochází k rotaci kolem příčné osy trupu a změně polohy těžiště. Atlet se překlopí hlavou a zády přes laťku dolů, přičemž švihem nohou změní vzlet na volný pád. Při dlouhodobém tréninku celá figura vypadá snadno a skoky jsou elegantní. Ve skutečnosti se jedná o dokonalou koordinační schopnost, která obsahuje orientaci, kinestetické diferenciaci, a také rovnovážnou, reakční a rytmickou komponentu pohybového vzorce. Sportovní a rehabilitační medicína využívá v tomto kontextu tzv. Vyskoková ergometrii, při které se hodnotí celá řada parametrů: výška výskoku, zrychlení při odrazu, rychlost v okamžiku odrazu a výkon v samotné fázi odrazu. Poslední parametr vyjadřuje samotnou schopnost odrazit se co nejintenzivněji a v co nejkratším čase. Studie ukázaly, že právě tato kvalita je do značné míry podmíněna podílem rychlých svalových vláken.
Dick Fosbury o těchto skutečnostech nevěděl ani zbla. Jednoduše zjistil svůj limit a nesmířil se s ním. Nehledal výmluvy. V aktivním pohybu těla našel radost a pohybem myšlenek si ji dokázal znásobit. Nevzdal se, projevil svobodnou vůli a překonal sám sebe.
Kdoví, jak je to s časem na rybách, ale čas strávený v pantoflích před televizí se do lidského života určitě počítá.